THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nie je práve najľahšie zastávať v súčasnosti pozíciu debutujúcej metalovej skupiny. Je náročné prísť na trh s niečím novým, neopočúvaným, čo by nemilosrdná kritika neprirovnala minimálne k trom žánrovo spriazneným spolkom a neoznačila za plagiát. Tipujem, že ľahké to nebudú mať ani POWERWOLF - nová nádejná kapela z Nemecka a čerstvý prírastok v stajni Metal Blade.
Pri prvom kontakte s albumom „Return In Bloodred“ je takmer nemožné prehliadnuť jeho obal. Ladený do červeno - čiernej farby, so siluetou vlkodlaka a kulisou temného veľkomesta. Vypovedajúcu hodnotu má i fotka kapely, na ktorej jednotliví členovia pózujú v gotickom looku pred vitrážou rovnakej farby ako obal. Kapelu by som podľa tohto odhadla na nejakú temnú odnož metalu, pravdepodobne gothic. Chyba! POWERWOLF vedia svojím imidžom poslucháčov dokonale zmiasť. Na veľké prekvapenie po prvých tónoch úvodnej „Mr. Sinister“ vyliezol z nahrávky power metal. Húpavé tempo, podmanivý refrén, ale nič svetoborného. Na prvé počutie určite v hudbe POWERWOLF upúta organ, ktorý nahrádza bežne používané klávesy a ktorý sa snaží navodiť temnú až mystickú atmosféru. V súvislosti s power metalom sa však nedostavuje požadovaný účinok. Zdá sa mi, že mystickosť ako aj štylizácia imidžu a fascinácia drakulovskou tematikou a vlkmi sú v prípade Nemcov skôr dobre prešpekulovanou pózou. Nechcem im však krivdiť. Isté opodstatnenie pri tom zohráva spevákov rumunský pôvod. Na druhej strane Dracula a vlci tu už boli v niekoľkých variáciách.
Materiál obsahuje priemerné power metalové skladby, ktorým akoby chýbala tá správna iskra. Alebo aby som sa držala v intenciách gotiky, akoby boli odkrvené :-) Je v nich až priveľa zbytočných momentov, ktoré majú za úlohu len vyplniť skladbu a vyvážiť nedostatok skladateľskej kreativity. Z rámca sa vymyká snáď len „Black Mass Hysteria“, absolútna hitovka na albume. Zaujme aj piata v poradí „Demons & Diamonds“ úvodom pripomínajúcim FIREWIND a bubeníckym sólom v duchu DEEP PURPLE. Okrem nevšedného použitia organu kapela ponúka kvalitu, aj čo sa týka spevu. Spevák Attila Dorn absolvoval štúdium klasického spevu, ale na „Return In Bloodred“ dokazuje, že je rovnako talentovaný aj pre metalovú muziku. Najväčší obrat nastáva v siedmej skladbe. Mystickosť, ktorú sa kapela pokúšala prepašovať do každej skladby, dokonale zvládla až v poslednej tretine albumu. Neodolateľné a predovšetkým veľmi originálne spojenie power metalu s doomom privádzajú do dokonalosti v skladbách „Lucifer In Starlight“ a „Son Of The Morning Star“. V prvej menovanej vystupujú na povrch korene vyživované ranými BLACK SABBATH, čo potvrdzuje i jemná štylizácia spevu do Ozzyho. Práve tieto dve skladby naznačujú, akým smerom by sa mohol uberať ďalší vývoj kapely.
Môj skeptický postoj voči debutu POWERWOLF pomohol zmierniť práve neočakávaný záver albumu. Ak sa kapela v budúcnosti odkloní od tradičného poňatia power metalu a nebude sa báť vo svojej hudbe ešte viac zaexperimentovať s doomovou zložkou, mohli by sme mať do činenia s viac než zaujímavým dielkom. Zatiaľ však pre mňa POWERWOLF len mierne prekračujú hranice bežného štandardu.
Ak sa kapela v budúcnosti odkloní od tradičného poňatia power metalu a nebude sa báť vo svojej hudbe ešte viac zaexperimentovať s doomovou zložkou, mohli by sme mať do činenia s viac než zaujímavým dielkom. Zatiaľ však pre mňa POWERWOLF len mierne prekračujú hranice bežného štandardu.
7 / 10
Attila Dorn
- spev
Matthew Greywolf
- gitara
Charles Greywolf
- basgitara
Falk Maria Schlegel
- organ
Stéfane Funebre
- bicie
1. Mr. Sinister
2. We Came To Take Your Soul
3. Kiss Of The Cobra King
4. Black Mass Hysteria
5. Demons & Diamonds
6. Montecore
7. The Evil Made Me Do It
8. Lucifer In Starlight
9. Son Of The Morning Star
Call Of The Wild (2021)
Metallum Nostrum (2019)
The Sacrament Of Sin (2018)
Blessed & Possessed (2015)
Preachers Of The Night (2013)
Alive In The Night (Live) (2012)
Blood Of The Saints (2011)
Bible Of The Beast (2009)
Lupus Dei (2007)
Return In Bloodred (2005)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Metal Blade
Stopáž: 40:04
Produkce: Fredrik Nordström
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.